Růže šípková Rosa canina

Detailní popis produktu

Růže šípková - původní evropský druh patřící do čeledi růžovitých. Je široce rozšířená po celé České republice, kde přirozeně obývá slunné stráně, meze, křoviny a okraje lesů. Keř vytváří mohutný, široce rozkladitý habitus s obloukovitě převislými větvemi, které jsou hustě pokryté silnými, stlačenými, hákovitě zahnutými ostny. Listy jsou střídavé, lichopéřené, složené nejčastěji z 5–7 vejčitých lístků s ostře pilovitým okrajem, které mají svěže zelenou barvu bez lesku. V květnu a červnu se na koncích jednoletých výhonů objevují pětičetné květy o průměru 4–5 cm s bledě růžovými až téměř bílými korunními lístky a velkým počtem žlutých tyčinek. Květy jsou včelomilné, produkují hojnost pylu a slabou, sladce kořeněnou vůni. Na podzim, od září do října, dozrávají plody, botanicky označované jako složená šešule (šípek). Šípky jsou podlouhle vejčité, lesklé, sytě červené barvy, uvnitř ukrývají tvrdé chlípaté nažky. Plody jsou jedlé a obsahují vysoké koncentrace vitamínu C, vitamínů skupiny B, karotenoidů a tříslovin. V lidovém léčitelství se sušené šípky využívají k podpoře přirozené obranyschopnosti a při únavě, v kuchyni slouží k výrobě sirupů, marmelád nebo tradičního šípkového vína. V zahradních kompozicích se uplatňuje v přírodně pojatých společenstvech spolu s hlohy (Crataegus), trnkami (Prunus spinosa) nebo bezem černým.

Pěstování: V našich klimatických podmínkách je pěstování velmi prosté díky její vysoké ekologické přizpůsobivosti. Rostliny se vysazují na plné slunce, kde nejlépe kvetou a nejbohatěji plodí, snesou však i mírný polostín. Na typ půdy je tento druh zcela nenáročný, prosperuje v hlubokých i mělkých, kamenitých, písčitohlinitých či sušších půdách s širokým rozmezím pH od mírně kyselého po zásadité, ideálně mezi 6,0–7,5. Výborně snáší letní úpal a delší období sucha, zálivka se doporučuje pouze v prvních měsících po výsadbě, než rostlina hluboko zakoření. Hnojení není nutné, nadbytek živin naopak stimuluje nadměrný vegetativní růst na úkor plodnosti. Pravidelný řez se neprovádí, keř roste přirozeně. Jednou za 3–4 roky je v předjaří vhodné provést prosvětlení, při kterém se u země odstraní nejstarší, suché nebo poškozené větve, čímž se podpoří obnova mladého dřeva. Druh vykazuje absolutní mrazuvzdornost do -35 °C a je vysoce rezistentní vůči běžným chorobám růží, jako je padlí a černá skvrnitost listů. Při výsadbě do volně rostoucích živých plotů se doporučuje přibližná vzdálenost mezi rostlinami 0,8–1,2 m.

Autor: Kristýna | Revize: 20.05. 2026

Více na: Návod na pěstování růží