Růže mnohokvětá Rosa multiflora

Detailní popis produktu

Růže mnohokvětá - původní asijský druh patřící do široké čeledi růžovitých. Její domovinou jsou světlé lesy, křoviny a říční břehy Japonska, Koreje a východní Číny, odkud byla v průběhu devatenáctého století importována do Evropy jako okrasná a hospodářská dřevina. Tento opadavý keř vytváří silné, hluboko kořenící báze, ze kterých vyrůstají dlouhé, obloukovitě poléhavé až šplhavé výhony se zelenou kůrou a řídkými, zpravidla párovitými ostny. Listy jsou střídavé, lichopéřené, složené z 5–9 eliptických lístků s pilovitým okrajem, které jsou na lícové straně lysé a na rubu jemně plstnaté. Charakteristickým botanickým znakem jsou hluboce hřebenitě třásnité palisty na bázi řapíku. V průběhu června nese rostlina koncové, bohatě větvené kuželovité laty složené z desítek až stovek drobných květů o průměru 1,5–2 cm. Korunní lístky jsou čistě bílé, vzácně narůžovělé, obklopující nápadný terč jasně žlutých tyčinek, které produkují intenzivní sladkou vůni lákající včely. Plodem jsou drobné, hladké, kulovité šípky o průměru pouhých 6–8 mm, které se v říjnu barví do tmavě červeného odstínu a obsahují několik drobných nažek. Plody jsou sice jedlé a obsahují vitamín C i karotenoidy, avšak kvůli minimálnímu množství dužiny a vysokému podílu chloupků se k přímé konzumaci nevyužívají a ponechávají se jako zimní potrava pro ptactvo. V zahradní architektuře se kultivar uplatňuje v přírodních partiích, na velkých svazích a v kombinaci s robustními keři, jako je bez černý (Sambucus nigra) či svídy (Cornus).

Pěstování: V našich klimatických podmínkách je pěstování velmi snadný, neboť se jedná o mimořádně plastickou a odolnou dřevinu. Sazenice se vysazují na plné slunce nebo do mírného polostínu, přičemž dostatek slunečního svitu zaručuje maximální hustotu květenství. Půda by měla být hluboká, hlinitopísčitá, propustná a přiměřeně vlhká, avšak druh vykazuje obrovskou toleranci k suchým, kamenitým i chudým písčitým zeminám s pH od mírně kyselého po mírně zásadité v rozmezí 6,0–7,5. Nesnáší pouze trvale zamokřené, těžké jíly, kde může docházet k hnití kořenového systému. Zálivka se doporučuje pravidelná bezprostředně po jarní či podzimní výsadbě, dospělý keř díky hlubokému kořenu úspěšně odolává i dlouhodobému letnímu suchu. Hnojení není zapotřebí, v běžné zahradní půdě roste velmi bujně a nadbytek dusíku pouze stimuluje růst dřeva na úkor květů. Pravidelný tvarovací řez se neprovádí, rostlina si udržuje přirozený divoký habitus. Jednou za 3–4 roky se doporučuje v předjaří provést zmlazovací a prosvětlovací řez, při kterém se odstraňují staré, suché nebo slabé výhony těsně nad zemí, čímž se podpoří tvorba silných nových prutů. Druh vykazuje vynikající mrazuvzdornost až do -30 °C, nevyžaduje zimní ochranu a na rozdíl od šlechtěných růží netrpí černou skvrnitostí ani padlím. Při výsadbě do volně rostoucích živých plotů nebo větrolamů se doporučuje přibližná vzdálenost mezi rostlinami 1,0–1,5 m.

Autor: Kristýna | Revize: 20.05. 2026

Více na: Návod na pěstování růží