Virus šarky švestek

Virus šarky švestky je nejškodlivějším a nejrozšířenějším virem peckovin v Evropě. Šarka švestky, choroba, kterou tento virus způsobuje, je původcem významných hospodářských ztrát. Ztráty jsou způsobeny nejen snížením výnosu plodů, jejich velikosti a kvality, ale také zhoršením kondice a předčasným odumíráním napadených stromů. První příznaky poškození plodů peckovin šarkou byly pozorovány již po první světové válce, a to nejen na Balkáně (Bulharsko, Makedonie, Bosna a Hercegovina), ale i na našem území. Vlastní chorobu, její přenos pomocí roubů a virový původ poprvé popsal v roce 1933 prof. Atanasov v Bulharsku. V České republice se virus šarky švestky vyskytuje na celém území státu a to na všech druzích peckovin kromě třešní a višní, nejvíce však na švestkách a myrobalánech.

Biologie
Virus šarky švestky (Plum pox virus, PPV) je zástupcem rodu Potyvirus, čeledi Potyviridae. PPV je velmi variabilní a doposud bylo popsáno 7 kmenů viru odlišných svými biologickými, sérologickými a molekulárními vlastnostmi. V České republice se vyskytují pouze 3 kmeny PPV (PPV-D, PPV-M a PPV-Rec), z nichž nejrozšířenějším je PPV-D. Uvedené tři kmeny nenapadají třešně a višně, proto se u nás na třešních a višních PPV nevyskytuje. Celosvětově nejrozšířenější je kmen PPV-D (Dideron), který napadá většinu druhů rodu Prunus, méně však broskvoň, dalším je PPV-M (Marcus), který napadá více broskvoně, méně švestky a kmen PPV-Rec (Recombinant), který je rekombinantem kmenů PPV-D a PPV-M a vzhledem k jeho sérologickým vlastnostem byl v minulosti považován za PPV-M. PPV-Rec se vyskytuje nejvíce ve střední a východní Evropě a napadá převážně švestky, méně meruňky a téměř vůbec broskvoň. Další kmen PPV-C (Cherry) byl zjiš- těn na třešni (Moldávie, Rumunsko, Bulharsko, Maďarsko), višni (Itálie, Maďarsko) a podnožových slivoních v Bělorusku, PPV-W (Winona) na švestce (Kanada, Ukrajina, Lotyšsko, Rusko), PPV-T (Turkey) na švestce, meruňce a broskvoni v Turecku a PPV-EA (El Amar) na broskvoni, meruňce a švestce v Egyptě.

Přenos a šíření
Virus šarky švestky se jako všechny rostlinné viry přenáší vegetativně, což umožňuje jeho šíření prostřednictvím rozmnožovacího materiálu na velké vzdálenosti. K přirozenému přenosu dochází působením sání mšic, a to celé řady druhů, z nichž nejvýznamnějšími jsou mšice broskvoňová (Myzus persicae), mšice chmelová (Phorodon humuli) a mšice slívová (Brachycaudus helichrysi). Mšice virus šíří svým bodavě sacím ústrojím a to takzvaným neperzistentním způsobem, při kterém je mšice schopna získat virus již při krátkém zkusmém sání a vzápětí přenést na novou rostlinu. V počáteční fázi infekce se virus nachází jen v jedné nebo několika málo větvích, postupem let se však rozšíří do celého stromu. U tolerantních odrůd se virus v rostlině množí i šíří stejně jako u odrůd citlivých. U rezistentních odrůd je virus přítomen jen v nízké koncentraci a u odrůd, jejichž odolnost je dána hypersenzitivní reakcí, nedochází po napadení k šíření viru, ale k odumření napadené části pletiva. Rychlost a intenzita šíření infekce PPV ve výsadbách závisí na vzdálenosti zdrojů infekce. Odstraňováním zdrojů infekce z okolí i z vlastní výsadby v prvních letech věku výsadby (mladé rostliny jsou k napadení nejvnímavější) lze rychlost šíření ve výsadbě výrazně zpomalit, ale ne zcela zamezit. Výsadba citlivých odrůd starší deseti let už bývá většinou zcela zamořená.

Výskyt
Virus šarky švestky je nejvíce rozšířen ve východní a střední Evropě, poměrně rychle se šíří také v jižní Evropě. Výskyt v zemích západní a severní Evropy má lokální charakter. Kromě Evropy byl PPV zjištěn také v některých zemích Asie, Severní i Jižní Ameriky a severní Afriky. Díky důsledným fytosanitárním opatřením se nevyskytuje na Novém Zélandu a Austrálii.

Hostitelské rostliny
Hostitelskými rostlinami jsou všechny druhy peckovin, z nichž nejvýznamnějšími jsou slivoně, meruňka, broskvoň, japonská slíva a myrobalán, méně třešeň, višeň a mandloň. Hospodářsky méně významné jsou infekce okrasných a planých druhů slivoní, které však mohou být zdrojem infekce ovocných druhů peckovin.

Příznaky
Příznaky viru šarky švestky se obecně vyskytují na všech částech rostliny, tj.na květech, plodech i kůře, nejčastěji však na listech; jen ojediněle se u některých odrůd mohou objevit viditelné příznaky jen na plodech a nikoli na listech. Projev příznaků je proměnlivý v závislosti na druhu a kultivaru hostitele. Odrůdy s vyšším stupněm rezistence bývají bez příznaků, tolerantní odrůdy obvykle nemají příznaky na plodech. Planě rostoucí (např. trnka) a okrasné druhy peckovin jsou obvykle bez příznakové, ale ne vždy, např. na višni plstnaté se vyskytuje výrazná deformace plodů i listů. Nejtypičtějším příznakem jsou světlé, chlorotické kroužky, nejčastěji viditelné na listech švestky a meruňky a barevné kroužky na plodech meruňky, broskvoně, nektarinky a japonské slívy (slivoň vrbová); nejznámějším pak deformace plodů švestek, která dala chorobě název (šarka – bulharsky neštovice). Skvrny, kroužky a kresby na listech jsou většinou difúzní, světlé, chlorotické, které mohou za vyšších teplot mizet. U citlivých odrůd slivoní pak mohou přecházet do žluté až červenohnědé a postupně nekrotizovat. U meruněk a broskvoní se skvrny nacházejí obvykle kolem listových žilek. Na žilkách listů broskvoní se může objevit i prosvětlení a chlorotické lemování, u mladých listů pak v důsledku poškození žilek dochází i k deformacím. K deformacím plodů dochází nejčastěji u švestek; u meruněk, broskvoní, japonských slív a myrobalánu se deformují pouze plody velmi citlivých odrůd, častěji jsou na plodech jen světlé a barevné kroužky, nebo jsou plody zcela bez příznaků. Příznaky se mohou objevit také v dužnině plodu a na pecce, zejména u švestek a meruněk. Typické je rovněž předčasné dozrávání a zejména masivní opad plodů, zvláště u citlivých odrůd. U citlivých odrůd se mohou objevit také nekrózy kůry a postupné chřadnutí a odumírání větví a nakonec i celého stromu. K zesílení projevu příznaků pak dochází za přítomnosti směsné infekce s jinými viry. Podobné příznaky jako PPV mohou u švestek, meruněk a broskvoní způsobit i některé další viry, např. virus chlorotické skvrnitosti listů jabloně nebo virus nekrotické kroužkovitosti třešně, chlorotické kroužky na listech třešní zase způsobuje virus zakrslosti slivoně.