Parrotie perská 'Pendula'

Detailní popis produktu

Parrotie perská 'Pendula' - zajímavý kultivar, jehož větve vytvářejí široký převis. Dorůstá do výšky okolo 1,5-3 m, šířka je výrazně větší, zhruba okolo 4 m. Větvení je kaskádovité, jako vodopád. Větvičky jsou olivově hnědé, kůra je světle šedá s fialovými skvrnami, odlupující se v tenkých deskách. Listy jsou oválné, svěže zelené a na délku mají 7-10 cm. Na podzim se listí zabarvuje do světle žluté až jemně oranžové barvy. Květy jsou malé, načervenalé a objevují se na přelomu února a března. Plodem je ostnatá tobolka, která má v průměru 1 cm.

Parrotie perská latinsky Parrotia persica, představuje strom původem z Asie, konkrétně z oblastí na úpatí hor Severního Íránu a Ázerbájdžánu. V těchto regionech je běžné nalézt Parrotii perskou v rámci smíšených lesů. Rozkvétá v únoru až březnu, ještě před tím, než začnou rašit listy. Její květy připomínají červené až vínové střapce, podobné těm u vilínu. Keř může dorůstat až do výšky 5 m, případně vyrůst až do výšky 10 m jako menší strom. Je vícekmenný a má široce rozloženou korunu. Borka má hnědo-šedou barvu a většinou se uvolňuje ve větších plátech, zanechávajíc za sebou skvrny, které postupně tmavnou. Listy jsou opadavé, střídavé, mají tupý a zaokrouhlený tvar a dosahují délky 5 až 20 cm. Jsou poměrně tuhé a kožovité, s krásně zeleným, lesklým povrchem. Brzy raší a dlouho setrvávají na větvích. Na podzim se jejich barvy proměňují do nádherných odstínů červené, žluté, oranžové a přecházejí až do zlatavě ohnivě červených tónů. Parrotie perská snáší dobře sušší půdy, dokáže prospívat i v chudších půdách a má ráda slunná stanoviště, nicméně zvládá i polostín. Co se týče nároků na půdu, není příliš náročná na kvalitu. Dobře se adaptovala na půdy neutrální, mírně kyselé i zásadité. Vyniká v toleranci vůči řezu, ale nevyžaduje ho často, jelikož přirozeně roste a vyvíjí se do pravidelného tvaru. Je oblíbená jako solitérní strom v zahradě a skvěle ladí v kombinaci s jehličnany. Vhodná je také pro tvorbu hustých živých plotů, které přinášejí zahradě elegantní ráz a osobitost.

Pěstování: Parrotie perská snáší dobře sušší půdy, dokáže prospívat i v chudších půdách a má ráda slunná stanoviště, nicméně zvládá i polostín. Co se týče nároků na půdu, není příliš náročná na kvalitu. Dobře se adaptovala na půdy neutrální, mírně kyselé i zásadité. Vyniká v toleranci vůči řezu, ale nevyžaduje ho často, jelikož přirozeně roste a vyvíjí se do pravidelného tvaru.