Parrotie perská 'Burgundy'

Detailní popis produktu

Parrotie perská 'Burgundy' - opadavý strom původem z Asie dorůstá do výšky 5-8 m a vytváří rozložitý keř nebo vícekmenný strom. Kůra stromu se postupně odlupuje a zanechává po sobě skvrny, které postupně tmavnou. Na jaře v průběhu března nakvétá na neolistěných větvích nenápadnými kvítky.  Plodem jsou dřevnaté tobolky. Listy Parrotie jsou z jara kožovité, sytě zelené s výrazným žilkováním. Na podzim se barví do odstínů červené až temně fialové vínové barvy. Je dobře mrazuvzdorná a to až do -29 stupňů.

Parrotie perská latinsky Parrotia persica, představuje strom původem z Asie, konkrétně z oblastí na úpatí hor Severního Íránu a Ázerbájdžánu. V těchto regionech je běžné nalézt Parrotii perskou v rámci smíšených lesů. Rozkvétá v únoru až březnu, ještě před tím, než začnou rašit listy. Její květy připomínají červené až vínové střapce, podobné těm u vilínu. Keř může dorůstat až do výšky 5 m, případně vyrůst až do výšky 10 m jako menší strom. Je vícekmenný a má široce rozloženou korunu. Borka má hnědo-šedou barvu a většinou se uvolňuje ve větších plátech, zanechávajíc za sebou skvrny, které postupně tmavnou. Listy jsou opadavé, střídavé, mají tupý a zaokrouhlený tvar a dosahují délky 5 až 20 cm. Jsou poměrně tuhé a kožovité, s krásně zeleným, lesklým povrchem. Brzy raší a dlouho setrvávají na větvích. Na podzim se jejich barvy proměňují do nádherných odstínů červené, žluté, oranžové a přecházejí až do zlatavě ohnivě červených tónů. Parrotie perská snáší dobře sušší půdy, dokáže prospívat i v chudších půdách a má ráda slunná stanoviště, nicméně zvládá i polostín. Co se týče nároků na půdu, není příliš náročná na kvalitu. Dobře se adaptovala na půdy neutrální, mírně kyselé i zásadité. Vyniká v toleranci vůči řezu, ale nevyžaduje ho často, jelikož přirozeně roste a vyvíjí se do pravidelného tvaru. Je oblíbená jako solitérní strom v zahradě a skvěle ladí v kombinaci s jehličnany. Vhodná je také pro tvorbu hustých živých plotů, které přinášejí zahradě elegantní ráz a osobitost.

Pěstování: Parrotie perská snáší dobře sušší půdy, dokáže prospívat i v chudších půdách a má ráda slunná stanoviště, nicméně zvládá i polostín. Co se týče nároků na půdu, není příliš náročná na kvalitu. Dobře se adaptovala na půdy neutrální, mírně kyselé i zásadité. Vyniká v toleranci vůči řezu, ale nevyžaduje ho často, jelikož přirozeně roste a vyvíjí se do pravidelného tvaru.