Návod na pěstování třešní a višní

Třešně měl v oblibě již král Ludvík XIV. a nebylo divu. Toto drobné ovoce obsahuje velké množství vitamínů a minerálních látek, jako jsou draslík, zinek ad. Pokud toužíte po opravdu velkém stromě, i pak pro Vás bude třešeň správnou volbou, stačí si jen vybrat odpovídající podnož. Třešně kvetou v průběhu května, bílými, či růžovými květy, po odkvětu začíná tvořit plody - mladé peckovice zelené barvy v nezralém stavu. Podle termínu dozrávání určujeme tzv. "třešňové týdny" (viz. text níže). Nezapomínáme ani na to, že třešně jsou ve většině případu cizosprašné, tudíž musíme vybrat i správného opylovače. Višně naopak žádné opylovače nepotřebují.

Výsadba a substrát: 

Vyhovují jim nadmořské výšky od 250 do 400 m.n.m., s průměrnou roční teplotou kolem 8°C a souhrnem srážek cca 550mm. Při vyšších srážkách dochází k častějšímu pukání plodů. Dobře rostou v sušších půdách, a tak volíme výše umístěná stanoviště s dobře propustnou, spíše hlinitou půdou. Stanoviště by mělo být slunné, teplé, chráněné před větrem a mrazy, s dobrou cirkulací vzduchu. Do sušších půd vysazujeme ranné odrůdy, do vlhčích naopak odrůdy pozdější. Třešně koření velmi mělce, kolem 1,5m. PH půdy je optimální v rozmezí 6,5-8, přiměřeně vápenité. Před samotnou výsadbou odstraníme odumřelé kořeny stromku a namočíme jej do vody (dvě hodiny by měly být postačující, delší doba nevadí), při podzimní ponecháme řez až na jaro. Většina mladých stromků potřebuje v prvních letech svého života patřičnou oporu (některé po celý život). Připravíme si proto kůl, který zatlučeme do již vyhloubené jámy. Poté dřevinu svisle vložíme a přihazujeme zeminu. Aby se půda dostala dobře i pod kořeny, stromek nadzvedneme a lehce s ním zatřeseme. Poté dohážeme, ušlapeme, a nakonec připevníme strom ke kůlu (nikdy pevně neutahujeme). Nezapomeneme důkladně prolít zhruba 15 litry vody (do hloubky cca 30cm). Po vsáknutí můžeme ještě místo výsadby zamulčovat kůrou či listím. 

Hnojení:

Tak jako u jiných ovocných druhů i u třešní se snažíme doplnit základní látky jako dusík, fosfor a draslík a vápník a to v předjaří a na podzim. U višní vápník nedoplňujeme. Dusík doplňujeme až na jaře (přes zimu by se snadno vyplavil z půdy), po odkvětu a po opadu plodů -  přispějeme tak k lepšímu růstu a zdravotnímu stavu stromů. Nejkvalitnější hnojení ovšem opět zajistí dobře odleželý kompost, nebo chlévská mrva. 

Zálivka:

Zálivce věnujeme pozornost krátce po výsadbě, obzvláště při sázení v jarních měsících. Dbáme na to, aby půda byla vlhká, ale nepřemokřená. 

Řez:

Řez po/před výsadbou: je v zásadě stejný jako u jabloní a hrušní. Vybereme si hlavní terminál a základní 2 boční výhony (jeden na každé straně). Měli by být rozmístěny co možná nejpravidelněji kolem kmínku. Třešně jsou silně rostoucí, a tak by mezi budoucími větvemi měl být dostatečně velký rozestup. Vybrané větve zkrátíme na 4-6 ok, tak aby směřovaly ven z koruny a upravíme terminál zkrácením do úměrné výšky (cca 10cm nad zkrácené větve).

Třešně:

výchovný řez: v následujících dvou až třech letech zakracujeme pouze budoucí hlavní větve a terminál. Čím je růst slabší, tím hlouběji řežeme. V dalších letech takto hluboký řez již neprovádíme, pouze zakrátíme hlavní větve na výhon rostoucí směrem ven a odstraníme konkurenční větve a stejně tak horní výhony, které brání přístupu dostatku světla do koruny. Ostatní výhony podél hlavních větví a kmene můžete vodorovně vyvázat - zastavíte tak velký přírůstek a docílíte časnější úrody. Řez provádíme nejčastěji v červenci nebo v srpnu, ihned po sklizni, stejně tak i řez následující, tedy udržovací.

udržovací řez: tímto řezem udržujeme strom v patřičné kondici a dosahujeme tak dostatečného prosvětlení koruny. Odstraňujeme staré, přemrzlé a překážející výhony. Základní větve ponecháváme. 

Višně:

výchovný řez: višně tvoří obrost poměrně rychle, a to již v prvním roce ve školce. Tyto postranní výhony lze využít pro následné tvarování po výsadbě. Zkracujeme je již za druhým až čtvrtým pupenem. U vzpřímených odrůd by měl koncový pupen směřovat ven z korunky, u převislých dovnitř korunky. V dalších dvou až třech letech zkracujeme postranní výhony již mírně, přibližně do jedné roviny. Višně plodí již na dlouhých jednoletých výhonech. 

udržovací řez: u třešní lze provádět udržovací řez jednou za dva až tři roky, u višní je to potřeba častěji, poněvadž vytvářejí větší počet slabších polokosterních větví a výhonů, které zbytečně zahušťují korunu. 

zmlazovací řez: u třešní zmlazovací řez neprovádíme, u višní lze každý 4-5 let zkrátit silnější větve na vhodný postranní výhon. 

Veškeré řezné rány nezapomeneme ošetřit štěpařským voskem.

Podnože třešní a višní:

Colt - slabě rostoucí podnož, odolná proti mrazu. Do bohaté plodnosti vstupuje brzy.

Mahalebka - vhodná pro pěstování v sušších půdách, odrůdy na ní naštěpované rostou slaběji a brzy plodí.

Gisela 5 -  vyniká velmi vysokou mrazuodolností a je tolerantní k virovým chorobám. Stromky na této podnoži plodí již v 2. roce a rostou slaběji o 40-60%, záleží na konkrétní odrůdě.

Gisela 6 - roste o 50% slaběji.

Ptáčnice - roste bujně, jsou vhodné pro třešně pěstované v klasických vyšších tvarech. Nároky na prostředí jsou shodné s obecně uváděnými pro pěstování třešní. +

VSL2 - roste stejně intenzivně jako podnož Gisela 6, daří se jí v těžkých a vlhkých půdách, snese vyšší hladinu spodní vody. Nevyžaduje oporu. 

Pro správný výběr odrůdy je důležité vědět, kdy zhruba třešně dozrávají. V této souvislosti se bavíme o tzv. "třešňových týdnech". Údaje jsou pouze orientační, vždy záleží na na počasí, teplotě a nadmořské výšce.

Třešňové týdny:

Ochrana rostlin na zimu:

Nejčastěji se natírají kmeny a nejsilnější větve tzv. vápenným mlékem; jedná se o 20% směs hašeného vápna s vodou. Před samotným nátěrem je vhodné odstranit starou a odumřelou kůru kmene a až poté aplikovat. Takto ošetřený strom je chráněný nejen před mrazíky, ale i před zimním sluncem. Dalším, velmi efektivním a jednoduchým řešením je opření větší dřevěné desky z jižní strany stromu. Mladší stromy lze před mrazem chránit obalením kmínku jutovinou, rákosovou rohoží apod.

Choroby a škůdci:

Chorob a škůdců můžeme u třešní, či višní potkat několik. Mezi nejznámější patří napadení vrtulí třešňovou, kdy dužnina plodů začne hnědnout, plody jsou měkké a červiví. Vhodné ošetření je insekticidem Calypsem, Reldanem, či Decisem. Pakliže začneme nacházet okousané, a hlavně vykousané listy, které hnědnou a zasychají, pravděpodobně budeme muset strom ošetřit proti pilatce třešňové, pomůže nám např. Decis. Kruhovité porosty konidoforů na plodech značí nákazu moniliovou hnilobou. Postřik provádíme 14-28 dní před sklizní, pomocí Horizonu, Rovralu ad. Stejné přípravky nám pomůžou i proti moniliové spále, kdy hnědnou a zasychají květy, listy i větévky. A již tradičním škůdcem bývá mšice třešňová, která způsobuje kroucení listů v konečcích, a typické "lepkavé" pokrytí černými mšicemi. Pomocníkem bude běžný postřik proti savým škůdcům na ovocných stromech.

Autor: kolektiv Zahradnictví Spomyšl